Komentář od Ilony Víchové k uměleckému dílu (Výstava JAN HENDRYCH SYMPOZIA byla v Muzeu Kampa):
Na výstavě se Adam Velíšek podílí nejnovější sochou Prostor pro rodinu (2023), která umělcův zájem o figuru propojuje s jeho typickým smyslem pro konceptuální cítění tvaru a netradiční prostorové pojetí. V této rozměrné plastice Velíšek povýšil prázdné „místo“ do úlohy nositele sochařského tvaru, zatímco okolní hmotu pojal jako vymezení figurálních forem a dějů, jež se uvnitř monolitické masy odehrávají. V průmětech prázdných siluet Velíšek dosáhl akcelerace tématu a zároveň i jeho zduchovnění. Rodinný prostor totiž nechal přerůst ve vnitřní architekturu připomínající interiér gotického chrámu. Díky těmto přesahům získala struktura rodinného prostoru hlubší archetypální rámec, v němž se příběh člověka v jeho bytostné každodennosti protíná s dědictvím jedné z nejsilnějších epoch v dějinách našeho národa, éry, kdy vznikala svatovítská katedrála.
Technické parametry výroby uměleckého díla „Prostor pro rodinu“ Adama Velíška
Hlavními požadavky při realizaci sochy Prostor pro rodinu byly nízká hmotnost, vysoká pevnost, odolnost vůči povětrnostním vlivům, vysoký nárok na kvalitu otisku. Cílem technologických zkoušek bylo stanovit optimální sílu střepu, tuhost jádra z expandovaného polystyrenu (dále jen EPS) a počet distančníků na m². Požadovaná síla střepu měla být co nejtenčí tak, aby odlitek byl co nejlehčí, zároveň dostatečně pevný a materiál dobře zatekl do všech detailů. Bylo potřeba stanovit takovou tuhost jáder z EPS tak, aby nedocházelo k jejich deformaci vlivem hydrostatického tlaku betonu při výšce sloupce 2 m litého UHPC. Počet distančníků na m² byl volen tak, aby zajistil fixaci jader vůči stěnám formy a byl dostatečný pro roznos tlaků tak, aby nedocházelo k zabořování distančníků do EPS jádra. Zároveň nesmí dojít k situaci, kdy by příliš vysoký počet distančníků bránil zatékání UHPC. Byly testovány následující síly střepu 10 mm, 15 mm, 17,5 mm a 20 mm, zkouška EPS jader byla prováděna v těchto tuhostech 50, 100, 150, 200 (číslo udává pevnost v tlaku při 10% stlačení v kPa). Jako optimální vycházely následující parametry: síla stěny 17, 5 mm, tuhost EPS 200, počet distančníků na m² 100 kusů v závislosti na poloze v odlitku a tvaru jádra.
Forma byla vytvářena přímo v negativu bez modelu 1:1, tělo formy z EPS 200 bylo polepeno dřevěnými švartnami pro strukturu otisku. Jádro odlitku bylo zhotoveno rovněž z EPS 200. Vnější bednění tvořily třívrstvé šalovací desky vložené v ocelových rámech. Jádra a jednotlivé části formy byly sesazeny do vnějšího bednění s užitím na míru vyrobených UHPC distančníků o síle 17 mm. Následně byla do formy v místech vnějších hran usazena ocelová armatura i s transportními kotvami. Lití UHPC probíhalo za pomoci čerpadla plnícími otvory v rozích odspodu. Po 24 hodinách se začalo s odformováváním.
Díky relativně tenké síle střepu se podařilo dosáhnout poměrně nízké hmotnosti vůči objemu (socha Prostor pro rodinu o rozměrech v. 3 m, š. 3 m, h. 1, 8 m váží 5, 6 tuny). Při rozdělení do dvou segmentů (2,8 tuny) je socha snadno trasportovatelná. Vysoká kvalita otisku zásadně ovlivňuje celkový vzhled sochy. Nevýhodou metody lití na střep je vysoká náročnost na kvalitu zpracování formy, především na přesné a pevné usazení jader a jejich udržení na místě tak, aby odolaly výtlaku.
Socha je v Muzeu Kampa stále k vidění. Další fotografie můžete shlédnout na webu autora „Prostoru pro rodinu“. www.adamvelisek.com